Plavba na Bohemii DC z Děčína do Drážďan a zpět 5/5 (1)

„Mami, kdy už pojedeme? Viď, že se tam dostaneme,“ tahá asi šestiletá holčička svou matku za rukáv. Je ráno 8.45 a my se spolu se 130 lidmi naloďujeme na 37 metrů dlouhou loď Bohemia DC patřící Labské plavební společnosti. Cíl dnešní plavby jsou Drážďany. Ačkoliv je loď Bohemia díky svému malému ponoru stavěna do mělkých vod, přeci jen je Labe poslední dobou mělké i na ni. Přesto všechno v 9.00 zvedá kotvy a vedena zkušenou rukou svého kapitána Václava Vlacha obrací svou příď po proudu a míří do Hřenska.

Třebaže je pod mrakem, tak na vyhlídkové palubě se spousta lidí kochá pohledem na Labské údolí a masivy pískovcových skal. Přitom průvodce plavbou podává výklad cestujícím, co vidí okolo sebe a co je čeká na dnešním výletu.

Plavba utěšeně pokračuje a ochotné stewardky roznášení nápoje co si kdo objednal. V dolním velkém salónu je i živá hudební produkce, která zase obšťastňuje další pasažéry.

První zastávkou je Hřensko. Zde někdo vystoupí, jiní zase přistoupí. Loď funguje nejen jako výletní, ale i jako linková. Proto ji lidé tak využívají.

„Dcerka se na výlet hodně těšila,“ říká paní Holoubková z Děčína a kochá se pohledem na udržované břehy a domky německé části Labe, které vystřídaly ty české. Na obzoru se objevila majestátná pevnost Koenigstein, která dominuje celé krajině. Na řece je také podstatně živěji. Toho si všímají i lidé na Bohemii a nejde jim to do hlavy. Je zde více přívozů, rekreačních lodí a začínají nás míjet překrásné kolesové parníky.

„Proč u nás tohle nejde,“ podivuje se paní z jednoho staršího páru. „Protože tady jsi v Německu a tady mají lidé rozum. A také tu nemají české ekology,“ odpovídá kategoricky její manžel, bývalý hasič.

Ty krásné staré kolesáky vyplouvají z Drážďan a jezdí do Pirny, občas, ale hodně málo kdy až k nám.

„K nám se jim moc nechce,“ vysvětluje nám kapitán. „Stavy vody v Děčíně, charakter dna… To vše je pro ně nepříznivé. Na Hegru, to je takové místo, za mostem v Děčíně, je skalnaté dno. A jeden z těch parníků, tam rozbil koleso.“

Díky nízkému stavu vody máme poněkud časový skluz. Je mělko a tak loď nemůže využít na plno své rychlostní schopnosti, aby lodní vrtule nevířila dno. Do Drážďan proto doplouváme s určitým zpožděním.

Ještě před tím se ovšem podával oběd, který cestujícím velice chutnal, soudě dle ohlasů.

Zatímco cestující šli s průvodcem na prohlídku města, posádka lodi uklízela nepořádek po těch pasažérech, kterým čistota okolí moc neříká. Také doplňovala pitnou vodu ze stojanu na molu. Počasí se už začalo lepšit a slunce protrhávalo oblačnost. Blížila se třetí hodina a to byl čas odplutí.

„Musíme jet na čas. Na minutu přesně,“ ukazuje kapitán na hodiny. Člověk si jistě vzpomene na nekompromisního kapitána Korkorána v podání Vlasty Buriana, ale vše má svůj důvod, i přesný čas odjezdu. Naštěstí se všichni cestující, kteří pluli zpět do Děčína nalodili včas. Ve tři hodiny odpoledne za zádí lodi opět zavířila voda a Bohemia CD vyplula proti proudu řeky.

„Teď nám to bude trvat poněkud déle,“ podotkl kapitán lodi. A opravdu. Z původních takřka osmi uzlů klesla rychlost plavby na polovinu.

S večerem se obloha vyčistila a to vylákalo na palubu víc lidí. Zároveň také probíhala další část programu. Ochutnávka vín. Zároveň jsme potkávali vracející se kolesové parníky. Teď, zalité pozdním sluncem vypadaly ještě půvabněji.

S večerem vystřídal slunce Měsíc. Jeho rudá barva nadcházejícího úplňku přiměla řadu cestujících vyjít na palubu a zanechat večerního rautu, i poslechu hudby a zpěvu. V tu dobu již Bohemia vplula do výsostných vod České republiky a blížila se k přístavišti ve Hřensku. Zde řada lidí vystoupila a pokračovala do Děčína autobusem, který byl pro tyto účely zajištěn. Ovšem ne všichni. Dobrá polovina lidí, kteří se ráno nalodili zde zůstali a pokračovali v plavbě na nyní již setmělé řece. Kapitán byl nucen, vzhledem k okolnostem, ještě více snížit rychlost. Na řece se začala stvořit mlha a její cáry připomínaly přízraky. Do toho navíc svítil Měsíc, který sice hodně ozářil, ale k nelibosti kapitána i bocmana, který jej občas střídal u kormidla, také svítil do očí.

Blížila se půl jedenáctá hodina večerní a před námi se objevila světla Děčína. Motory ztichly, pak lehký náraz, přivázání lodi a konec dnešní plavby.

Ohodnoťte, prosím, tento článek