České Středohoří – přírodní perla severních Čech 5/5 (3)

Litoměřice – O Českém středohoří by se daly napsat knihy a přitom by se stále neobsáhlo vše, co se dá o této krajině říci. Tato vulkanická krajina je protkaná nejen památkami a mystickými místy z dob pohanského dávnověku, trampskými osadami, ale také vzácnými biotopy a geologickými nalezišti. České středohoří je nejrozsáhlejší české neovulkanické pohoří. Díky značné rozloze, výškové členitosti a rozdílům v klimatických poměrech jednotlivých částí hostí širokou škálu přírodních biotopů (od chladných sutí a vlhkých luk, přes různá lesní společenstva po kaňon Labe a teplomilné stráně se stepními trávníky) a je domovem jak druhů, které v chladných místech a sutích přežívají od poslední doby ledové, tak druhů přizpůsobených k životu v suchém prostředí s extrémními teplotními výkyvy. V současné době slaví CHKO České středohoří 40. let od svého vzniku. Za tu dobu došlo k řadě změn v ochraně přírody a krajiny. Mezi nejpřínosnější změny patří zavedení územního systému ekologické stability (vymezená síť tzv. biocenter a biokoridorů, jejímž cílem je ekologická stabilizace kulturní krajiny) a ochrany krajinného rázu (tedy nejen přírody, ale také typického vzhledu vesnic a uspořádání krajiny kolem nich) zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Další významné změny zaznamenala ochrana vybraných zvláště cenných částí území. Za dobu existence CHKO bylo vyhlášeno 13 přírodních rezervací a památek (celkový současný počet v Českém středohoří je 43) a se vstupem do Evropské unie přibylo 32 evropsky významných lokalit, které se také těší zvláštní právní ochraně.

„Především na tato území je cílena také péče ve formě přípravy a organizace každoročních managementových opatření, která podporují vybrané vzácné druhy a cenné biotopy. Jde např. o likvidaci náletových dřevin, pastvu, kosení či obnovu tůni pro obojživelníky. Od roku 2011 jsou tyto práce financovány nejen ze státního rozpočtu, ale také z evropského programu LIFE+. Celkový rozpočet našeho projektu je třicet pět milionů korun a již se podařilo podpořit více jak 300 ha lounských stepí což jsou suché druhově bohaté teplomilné trávníky,“ říká naší redakci Jana Ptáčková vedoucí oddělení SCHKO České středohoří.

Nejdůležitějším přínosem výše popsaných změn je zlepšení celkové ochrany krajiny, ať jde o uspořádání zemědělské krajiny s vysokým podílem luk, pastvin, mezí a zeleně rostoucí mimo les, nebo o urbanistickou strukturu sídel.

Největším problémem je podle paní Ptáčkové to, že České středohoří je atraktivní dobře dostupnou krajinou (např. z Prahy nebo Německa), kterou protínají důležité dopravní koridory. Z toho vyplývá značný tlak na využívání krajiny, z hlediska její ochrany je problematický především rozvoj dopravní infrastruktury a výstavba, pokud znamená rozpínání obcí do volné nezastavěné krajiny. Co se týká individuálních investorů, existují doporučení „jak v CHKO stavět“. Ta by měla sloužit jako vodítko, samozřejmě je ale vždy nutné vycházet z konkrétních podmínek. Problém způsobují představy o bydlení v exkluzivních, z daleka viditelných a dosud nezastavěných místech, a stavby sledující dnes moderní ale zcela cizorodé trendy (např. stavby typu bungalov).

Nejsou ovšem jen problémy. Jsou i zajímavostí a těch je v ČS mnoho. Když si uděláme výlet na Oblík na Lounsku, procházka z jeho vrcholu k úpatí po zelené značené cestě nám dle Dr. Martinovského (místní rodák a botanik) údajně nahradí 1500 km dlouhou cestu od Kaspického moře po Ural. Tedy alespoň, pokud jde o druhy rostlin, které po cestě uvidíme. Z „pelyňkové stepi“ u vrcholu (obdobně jako u Kaspického moře) vstoupíme do porostů kavylů sličných s mateřídouškou panonskou (s intenzivní tymiánovou vůní); následují porosty kavylu Ivanova s lnem rakouským a kozincem bezlodyžným; u úpatí porosty sveřepu vzpřímeného s hlaváčky (na jaře žlutě rozzáří stráně – jejich počet přesahuje pět tisíc jedinců) a dále přes ojedinělý porost kavylu tenkolistého až po porost ovsíku vyvýšeného se šalvějemi – a to už jsme u konce cesty pod Uralem. Prošli jsme hlavní typy stepí. Na Oblíku byl mnoha průzkumy zjištěn výskyt celkem 93 vzácných druhů rostlin, z toho jich je přes 40 zákonem chráněných. Je mnoho míst, zejména na jižních svazích, kde kamkoli šlápneme, vždy šlápneme na vzácný druh.

(msn)

Ohodnoťte, prosím, tento článek