Stopy „muže z obrazu“ Zdeňka Buriana vedou k jihoamerickým indiánům Dosud nehodnoceno.

Osud Čecha Vladimíra Kozáka, etnografa, kameramana, fotografa a malíře, který se až do své smrti v roce 1979 věnoval jihoamerickým indiánům, dokumentoval jejich mizející kulturu a shromáždil obrovskou etnografickou sbírku, sleduje dokument Vladimíra Šimka České stopy: Muž z obrazu. Snímek byl oceněn na 49. Mezinárodním festivalu filmů s cestovatelskou tematikou Tourfilm v Karlových Varech, kde získal hlavní cenu v kategorii dokumentárních a publicistických filmů. Program ČT2 film odvysílá v úterý 11. října ve 20.55 hod.

„Na radnici v moravské Bystřici pod Hostýnem visí už téměř třicet let obraz slavného malíře Zdeňka Buriana. Zachycuje výjev z amazonské vesnice, kde jsou však kromě indiánů Kamayurá vyobrazeni i dva běloši. Na otázku, kdo je onen starší muž a šedovlasá žena, bystřičtí dlouho neznali odpověď. A právě životy těchto trochu záhadných bělochů jsme se českým divákům rozhodli přiblížit,“ uvádí režisér Vladimír Šimek a pokračuje: „Kromě Bystřice pod Hostýnem, rodného města onoho muže z obrazu, Vladimíra Kozáka, jsme se vypravili do daleké Brazílie. V polovině dvacátého století zde natáčel již na 16 mm barevný materiál, proslavil se dokumentárním filmem o indiánech Héta, kde se mu podařilo zaznamenat výrobu kamenné sekery, a jeho sláva v odborných kruzích daleko překročila hranice Brazílie. Kromě toho namaloval stovky obrazů přibližujících život indiánů, velmi často i portréty s uvedením jejich jména.“

zb2

Dokument se natáčel nejen ve městě Curitiba ve státě Paraná, kde Kozák našel svůj druhý domov a kde je dnes ve dvou muzeích uložena jeho obrovská pozůstalost, ale také v okolní krásné přírodě, kam Kozák rád vyrážel se svými přáteli. Etnografickou sbírku objevil v Brazílii na sklonku 80. let Kozákův následovník, český antropolog Mnislav Zelený na své studijní cestě za amazonskými indiány. „Druhá část filmu je věnovaná právě tomuto muži, jehož indiáni Yawalapiti kdysi adoptovali a dali nové jméno Atapana. S kamerou jsme ho doprovázeli na jeho cestě, kdy se k nim po 26 letech vrátil na horní tok řeky Xingú v Matto Grosso a mohli tak zachytit nejen jeho emotivní setkání s adoptivní matkou, ale i natočit dnešní život ve vesnici indiánů Kamayurá, jež se stala předlohou Burianova obrazu,“ prozrazuje Vladimír Šimek.

Zdroj: Alžběta Plívová, tisková mluvčí České televize

Ohodnoťte, prosím, tento článek