Ústecký kraj má novou kulturní památku – kolesový remorkér Beskydy 5/5 (3)

Lidé žijící okolo Labe, posádky lodí i cestující na nich ho občas potkávají. Mnoho plavců z nákladních říčních lodí na něj vzpomínají v dobrém, jelikož jim vytrhl trn z paty. O kom je řeč? O zadokolesovém motorovém remorkéru Beskydy, který byl pro nás všechny a generace příští 26.července prohlášen kulturní památkou.

Ministerstvo kultury tak rozhodlo na základě obdrženého podnětu ve spolupráci s NPÚ v Ústí nad Labem, jelikož tato loď je poslední svého druhu na Labi.

„Jedním z důvodů, proč je tato loď zařazena mezi kulturní památky je to, že od předchozích typů se tento remorkér liší nejenom nový uspořádáním palubních nástaveb, ale zcela zcela radikálním řešením vlečného navijáku. Také v palubní nástavbě, kde se vchází do kajut posádky v podpalubí bylo pamatováno s uzavřeným prostorem pro lodního telegrafistu, jelikož ČSPLO pro zkvalitnění řízení lodního provozu připravovala osazení vlečných remorkérů vysílačkami s dalekým dosahem. Zůstalo však jen u příprav, jelikož tyto radiostanice se na remorkéry nikdy nenainstalovaly,“ sděluje Tomáš Brož z NPÚ Ústí nad Labem.

Historie těchto neobvyklých lodí sahá do dvacátých let minulého století, kdy se tehdejší československé ministerstvo veřejných prací dohodlo s vedení ČSPL a s jeho ředitele ing. Fišerem vypracovaloplán na modernizaci lodního parku československé akciové společnosti Labská. Tento plán počítal s likvidací řetězové vlečné plavby. Zbylých pět řetězových remorkérů mělo být nahrazeno dvěma moderními zadokolesáky. Projekt těchto lodí vycházel ze starších parních remorkérů, ovšem tyto měly již nové pohonné jednotky. Pro lepší stabilitu lodi bylo zvoleno uspořádání strojního zařízení tak, aby na přídi byl vznětový motor, od něhož byla středem trupu lodi vedena hřídel na záď ke kolesům.

V roce 1929 byla v Ústeckých loděnicích zahájena stavba dvou nových lodí, jejich kýl se zabořil do vln o dva roky později. Jak bylo zvykem dostala vlastenecká jména Blaník a Tábor. Byly to vůbec první zadokolesové remorkéry v Evropě navíc se vznětovým motorem. Toto novátorské řešení přineslo potřebu nových technologických prvků v době parního pohonu nezvyklých. Navijáky i kotevní vrátek byly elektrické, bylo zde i ústřední vytápění.

Díky svým rozměrům a výkonu byly obě lodi skutečně univerzální. Mohly být nasazeny prakticky po celé splavném toku Labe. Jejich nejčastější působiště bylo ale mezi Ústím nad Labem a Drážďanami kde byly už tehdy náročnější plavební podmínky. ZKMR dokázal proti proudu řeky utáhnout tři normalizované naložené vlečné čluny.

Díky tomu, že se nové lodě osvědčily, tak konce třicátých let objednala ČSPL tentokrát u pražské loděnice Praga další dva remorkéry. Ty byli dodány v letech 1938-39 a pojmenovány Vltava a Morava.

Po válce došlo k obnově zničeného lodního parku Československé republiky. Začátkem padesátých let došlo opět v loděnicích Praga, nyní již součástí koncernu ČKD ke stavbě dalších dvou lodí tohoto typu a to Tatry a Šumava. Díky jiné větší zakázce pro SSSR došlo ke skluzu ve stavbě Tater, proto byly další zakázky převedeny do mělnických loděnic. Zde byly také mimo jiné postaveny Beskydy v roce 1956.

Celkem se plavilo na našich řekách 12 ZKMR. Blaník, Tábor, Vltava, Morava, Tatry, Šumava, Jeseníky, Kamýk, Slapy, Orlík, Lipno a Beskydy.

Osudy těchto lodí byly leckdy smutné. V šedesátých letech dvacátého století došlo k vyřazení parních bočněkolesových remorkérů a dvanáct bratrů se stalo hlavní vlečnou silou ČSPLO.

V dalším desetiletí však přicházejí díky modernizaci ke slovu tlačné remorkéry a osud krásných zadokolesáků se začal naplňovat. První opustil naše vody Tábor, první svého druhu, v letech osmdesátých všechny předválečné a i Tatry a Slapy. Přitom Slapy jezdily pouhých 21 let.

V devadesátých letech díky společenským a kapitálovým změnám dochází přesunu velké části nákladní dopravy na silnice a tak se ČSPLO začalo zbavovat i dalších ZKMR. Beskydy byly vyřazeny mezi posledními. Lodi se naštěstí ujala společnost EVD, která tento technický klenot zachránila od potupné smrti, jaké se dostalo většině jejích sester. Beskydy byly opět povolány do služby na „svůj“ tok. Velkou zásluhu na vzkříšení lodi a její celkové záchraně má její současný kapitán Vladimír Weinlich.

Při jednání která vedly k prohlášení lodi kulturní památkou došlo k několika nedorozumění. Majitel a provozovatel lodi se obával, že loď bude zakotvena a nebude se moci provozovat k účelu, ke kterému je určena.

Vlastník lodi se obával že při jejím provozu by mohlo dojít k poškození a to by prý mohl být problém, že prohlášením ZKMR kulturní památkou bude znamenat nemožnost dalšího provozu lodi a tudíž návrat dotace na její rekonstrukci, včetně nemožnosti opustit území ČR, ačkoliv toto právě remorkér často dělal při záchranných pracích na Labi. Tyto obavy však bylo ze strany ministerstva kultury vyvráceny, jako liché.

Ve vyjádření ministerstva kultury se píše:

Zadokolesový motorový remorkér Beskydy byl postaven v 50. letech 20.století podle do té doby nepřekonaného jen lehce změněného naprosto inovativního konceptu z let 30. Remorkér je dodnes funkční a doposud u nás nebyla vyvinuta loď s tak nízkými nároky na výšku vodní hladiny. Dalším důvodem pro pro prohlášení za kulturní památku je i vlastníkem potvrzená skutečnost, že remorkér Beskydy je dokonce jedinou o dostatečném výkonu ke spolehlivé pomoci při různých havarijních situacích. Je poslední z 12 lodí, které byly stavěny od 30. do pozdních 50. let 20. století. Je ojedinělá jak svými nároky na výšku hladiny vody po které je schopna plout, tak i řešením motoru, který je schopen otáčení na obě strany osazením šípového soukolí z lodi Tábor která byla postavena roku 1931 a kolesy s natáčecími lopatkami. Dodnes remorkér Beskydy plní svou funkci a to s původním technickým vybavením. Doba po jako se lodě vyráběly podle stejného konceptu dokládá jeho dokonalost, která nebyla dodnes překonána. Jedná se bezpochyby o významný a jedinečný doklad tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti a to nejen v 50. letech 2. století.

Je plně v zájmu památkové péče, aby loď i nadále sloužila svému účelu, neboť tím bude zajištěna její údržba i další životaschopnost jako kulturní památky. Konec citace.

Jako další věc je, že ministerstvo kultury udělilo provozovateli plavidla dlouhodobou vyjímku na výjezdy do zahraničí, aby ZKMR Beskydy mohl nadále sloužit té věci, pro kterou byl postaven.

 

(msn)

Ohodnoťte, prosím, tento článek