Svatý Martin – pohanské zvyky pod patronací světce 5/5 (4)

K 11. listopadu je vztažena pranostika že Svatý Martin přijede na bílem koni. To znamená, že se očekává první sníh, tedy první závoj paní Zimy. Letos se to skoro naplnilo, jelikož první sníh už napadl. Dalším zvykem je ochutnávka prvního letošního vína tzv. Svatomartinského. Tento svátek je také dnem, kdy se lidé setkávají s dobrými přáteli nebo s celou rodinou a kdy zasednou nad martinskou husou či martinským pečivem. Sv. Martin je totiž mj. patronem hus, což údajně vzniklo díky legendě, kdy se Martin zdráhal přijmout biskupský úřad v Tours. Schoval se do husince, hejno hus ho ale svým kejháním prozradilo, a tak musel tu poctu přijmout.

Kdo však tento světec opravdu byl? Syn římského vojáka, který svého syna pojmenoval po bohu války Martovi. Narodil se v dnešním Maďarsku, tehdejší římské Panonii někdy kolem roku 316 n.l. Mládí však trávil v severní Itálii kde s seznámil s křesťanstvím.

Pokračoval v rodinné tradici a stal se vojákem, dokonce důstojníkem. Křesťanská církev ho oslavuje pro jeho skutek, kdy se rozdělil o svůj důstojnický plášť s promrzlým žebrákem během svého nasazení v Galii.

Tento čin a pak ještě kácení pohanských lesů, ničení původních svatyní, likvidace menhirových megalitických řad, urputný boj proti pohanům a i jiným křesťanským směrům mu vyneslo místo až mezi svaté. Tuto činnost však nemohl dělat jako jednotlivec. K tomu již musel mít pomoc státní moci, která v té době byla již pod patronací římského biskupa, dnes papeže. Podle dobových pramenů, však prý žil jako skromný a chudý, jelikož mu imponovali právě poustevníci z Egypta a Sýrie. Toto prý zachovával do posledních dnů, kdy umírá sám zesláblý a nemocný ve svých osmdesáti letech.

Svátek svatého Martina byl jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Na mnoha místech se konaly, poutě, hojně se pořádala martinská posvícení. Hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy (zvané martiny) a roháče. Jídla byla tučná, jako by se chtěli lidé připravit na dlouhou chladnou zimu. Dříve byla martinská husa poslední pečení před šestitýdenním adventním postem. Tento den končívala chudým čeledníkům služba, dostávali mzdu a stávali se nezaměstnanými, případně o rok prodlužovali dohodu. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Děti i hospodáři čekali na první sníh, neboť podle pranostiky Svatý Martin přijede na bílém koni. Lidé si odpozorovaný klimatický jev spojily se světcem, často zobrazovaným na koni, a tak vznikla tato poetická představa. Mezi další pranostiky, které též předpovídají příchod zimy, patří například: Na svatého Martina, bývá dobrá peřinaMartinův led, bude vodou hned nebo Na svatého Martina, kouřívá se z komína. Tyto zvyky jsou ale zřejmě výsměchem pohanských bohů tomuto světci, který proti nim a vůbec všemu pohanskému a nekřesťanskému bojoval s fanatickou zavilostí. Pochází totiž z oslav pohanského Nového roku, tedy Samainu, kdy vše staré končilo a nové začínalo.

(msn)

foto: Karmelitánské nakladatelství

 

Ohodnoťte, prosím, tento článek