Zimní noční obloha – co na ní můžeme vidět 4.75/5 (4)

Zimní hvězdná obloha patří mezi ty nejkrásnější pohledy, kterými nás příroda mohla obdařit. Zvláště když je mráz a opravdu jasno. Hvězdy se díky průzračnému vzduchu třpytí jak drahokamy a zimní obloha je zvláště bohatá na ty jasné. Už na první pohled zaujme souhvězdí Orion, které patří mezi ty nejvýraznější. Představuje lovce Oriona z řeckých bájí a legend. Pro pozorovatele má několik zvláštností. Ta první je, že se rozkládá jak na severní, tak jižní obloze. Horní hvězda jeho pásu se nachází přímo na nebeském rovníku. Další věcí, která pozorného diváka zaujme je třpytivá mlhovina pod Orionovým opaskem. Velká mlhovina v Orionu představuje jeho meč a jinak je to několik těchto objektů. Katalogové označení M42 a M43 ukazuje na dvě velké mlhoviny. Jsou velmi zajímavé tím, že astronomové v nich mohou pozorovat zárodky hvězd. Je to taková hvězdná porodnice. Další zajímavý úkaz je temná mlhovina Koňská hlava. Temná je proto, jelikož na straně směrem k nám není osvětlena žádnou hvězdou, proto vidíme vlastně stín vržený tímto útvarem, který svým tvarem opravdu připomíná koňskou hlavu.

Na Oriona útočí Býk. Toto souhvězdí se nachází napravo nahoře a je známé hvězdou Aldebaran a otevřenou hvězdokupou M45 Plejády. Tato hvězdokupa patří k nejvýraznějším představitelům svého druhu na obloze a k jejímu pozorování je pro její úhlovou velikost vhodný malý dalekohled s velkým zorným polem.

Pod Orionem se nachází jeho kořist, souhvězdí Zajíc (Lepus) a vedle něj Velký pes. Nejjasnější hvězda Velkého psa (Canis Major) se jmenuje Sírius a je to také nejjasnější hvězda na obloze. Je do nás vzdálena 9 světelných let a patří mezi dvojhvězdy. Sírius je dvakrát větší než naše Slunce a provází ho bílý trpaslík, což je pozůstatek hvězdy, která v této soustavě byla.

Nahoře nalevo od Orionu jsem dva bratři Blíženci (Gemini). Pollux a Castor jsou jejich jména a i jména obou nejjasnějších hvězd v tomto souhvězdí. Pod nimi je Jednorožec (Capricornus) a pak Malý pes (Canis Minor) s hvězdou Procyon. Na pozadí těchto souhvězdí leží třpytivý pás Mléčné dráhy, což je jedno z ramen naší Galaxie. Také se zde nachází mnoho otevřených hvězdokup.

Otevřené hvězdokupy jsou tvořené mladými hvězdami obklopenými ještě zárodečnou mlhovinou. Tyto útvary se nacházejí v rovině galaxie, na rozdíl od hvězdokup kulových, které jsou tvořené starými hvězdami a nacházejí se spíše v tzv. galaktickém halo, což je kulový obal okolo naší Galaxie.

Na prosincové obloze budeme moci pozorovat i planety. Budou umístěné stejně jako v listopadu, tedy vysoko nad jihovýchodním obzorem můžeme nad ránem vidět Jupiter. Z večera jihozápadním obzorem bude zářit Venuše spolu s Marsem. Ačkoliv se vlastně obě planety fakticky promítají mezi hvězdy letních souhvězdí, díky dlouhé noci můžeme na zimní obloze pozorovat defilé takřka všech čtyř období.

Asi jeden z nejzajímavějších úkazů bude konjukce Měsíce s hvězdou Aldebara v Býku. Úkaz proběhne 13. prosince v okolo sedmé ráno, takže bude dobré pro toto pozorování si vybrat vrchol nějakého kopce, jelikož k úkazu dojde při západu obou těles. Na Silvestra budeme zase svědky těsného přiblížení Marsu a Neptunu. Tělesa bude od sebe dělit jen 0,02°. Konjunkce nastane až na Nový rok ale u nás bude nepozorovatelná.

14. prosince v 1 hodinu po půlnoci nastane také maximum meteorického roje Geminidy, ovšem Měsíc v úplňku bude pozorování značně rušit. Maximální hodinová frekvence by měla dosáhnout 120 meteorů za hodinu.

V prosinci té nastává Zimní slunovrat a to 21. prosince v 11 hodin 43 minut.

 

(msn)

 

Ohodnoťte, prosím, tento článek