Bojíme se objektivu 5/5 (2)

Objektiv fotoaparátu nebo kamery je strašák dnešní doby. Řada profesionální fotografů se setkává s jednou věcí. Kdykoliv namíří fotoaparát někde na ulici, tak se lidé kryjí, schovávají si tváře, říkají cosi o fotogeničnosti a podobně. Tento jev se dá vypozorovat snad jen v Česku. Proč? Proč se cítíme ohroženi fotoaparátem?Vždyť denně nás sledují desítky kamer. Vyjdeme z domu a už si nás předává jedna kamera za druhou. To nevadí? Fotograf, kterého vidíme, je snadno vyhledatelný. Má tvář, má jméno. A pokud je to profesionál, vždy nám na požádání sdělí proč snímek pořizoval a co s ním udělá. To nám operátor za kamerou neřekne. U té totiž nevíme co se se záznamem stane. Pokud ta kamera patří nějaké státní instituci, tak tam je sice určitá pojistka ze strany zákona, ale v případě nutné součinnosti s jiným státním orgánem… A u soukromých kamer? Tam nevíme už vůbec nic.

Fotogeničnost je úžasná výmluva.

„Já na fotce vypadám blbě.“

Ano, vypadáte. A není se co divit, když fotografické řemeslo upadá. Ne že by fotografové přestali umět fotit. To ne. Ovšem díky dostupné fototechnice dnes fotí každý, kdo o tom byť jen vzdáleně slyšel. Ostatně fotoaparát je dnes na každém mobilním telefonu. Ale tak jako není chirurg ten kdo si zrovna koupil skalpel, není fotograf ten, kdo si zrovna opatřil foťák, jelikož se mu chtělo. Nelze se tedy divit, že pokud náš portrét vytvoří člověk, který nikdy nic neslyšel o kompozici, osvětlení a dalších „překombinovaných zbytečnostech“ nelze se divit, že fotka pak vypadá jak vypadá. Tito lidé fotí jak zběsilí a ze tří stovek fotek snad jedna bude koukatelná. Skutečný fotograf ovšem v takovém případě udělá tak dvě, možná tři fotky. Nevystřílí kulometný pás nábojů, aby jednou zasáhl terč. On trefí desítku na dvě rány, maximálně na tři.

Takže až zase uvidíme člověka s fotoaparátem jak se snaží pořídit snímek, věřte, že v řadě případech mu nejde o nás jako takové, ale tvoříme jen jednu z figur na obraze, který je určen buď jako ilustrační snímek k nějakému novinovému článku, nebo autor tvoří sbírku fotografií na uměleckou výstavu. A tito lidé obvykle mají opravdový fotoaparát a ne parodii na něj. Avšak takového člověka si leckdy ani nevšimneme. Spíše se ptejme, kdo nás šmíruje kamerami na sloupech, zdech domů, podchodech a dalších místech. A ptejme se co dělá se záznamy které takto pořídí? Skutečný seriozní fotograf totiž ctí etiku a nefotí nás při kompromitujících situacích. Kameru žádná etika nezajímá.

 

(msn)

Ohodnoťte, prosím, tento článek