O imigrační vlně, islámském terorismu a dalších věcech s Milanem Chovancem, Markem Černochem a Jaromírem Kohlíčkem 5/5 (1)

Letošní vánoční svátky jsou poznamenané hned dvěma velkými tragediemi. Tou první byl útok mladého fanatického muslima v Berlíně, mnohokrát přetřásaný médii. Druhou byl pád letadla s částí proslulého ruského armádního uměleckého souboru Alexandrovci. Obojí vzbudilo různé ohlasy. U Berlínské události od popírání terorismu po jeho přiznání, u druhé tragédie dokonce radost nad smrtí ruských vojáků, byť pěvců a hudebníků, po konspirační teorie s dalším teroristickým útokem na ono letadlo. My se však vrátíme k té první tragédii. Dnes se již ví, že útok spáchal žadatel o azyl. Nad azylovou politikou EU a dalšími věcmi související s tímto fenoménem jsme se zeptali tří osobností politického života České Republiky. Tou první je dlouholetý poslanec Evropského parlamentu pan ing. Jaromír Kohlíček (KSČM), druhým je poslanec Parlamentu České republiky Marek Černoch (Úsvit) a poslední je ministr vnitra České republiky Milan Chovanec (ČSSD)

1. Když začínala vlna islámské migrace do Evropy, byli lidé, kteří říkali, že se s touto vlnou svezou fanatici a teroristé označeni za xenofoby a fašisty. Nyní se ukazuje, že měli pravdu a rezignace na ochranu hranic Schengenského prostoru vpustila do EU nepřítele. Jak je podle vás možné, že do EU byli vpuštěni lidé, kteří měli padělané doklady, nebylo možno zjistit, odkud skutečně jsou a tudíž, jestli mají nárok na ochranu před pronásledováním v jejich domovské zemi?

Jaromír Kohlíček:

Ano, jako vždy jalový optimismus a „politická korektnost“ převládly nad principem předběžné opatrnosti. Princip předběžné opatrnosti se uplatňuje v řadě oborů a dá se říci, že je základním kamenem evropské legislativy. Jenom u migrantů se uplatňují mezinárodní ujednání přijatá ve 40. a 50. letech, a proto i ve vaší otázce je skryta odpověď. Říkáte, že někdo má „nárok“. Mezinárodní konvence nikde nehovoří o tom, že člověk, který se domnívá, že mu jde o život, má právo cestovat několik tisíc kilometrů a že je povinností takového člověka v cílovém státě přijmout. Pokud by to takto skutečně platilo, můžeme se těšit na příjezd cca 65 mil. utečenců z různých zemí Afriky a Asie s tím, že přece mají právo se u nás usadit. Nedomnívám se, že je tento extenzivní výklad mezinárodních smluv správný a postupně k podobnému názoru docházejí i poslanci nově zvolení do parlamentů řady států EU. Protože voliči považují dosavadní činnost EU v rámci Schengenského systému za nedostatečnou, nebo dokonce škodlivou, stoupají preference politických subjektů, které tvrdí, že se s tím musí něco udělat. Nejhlasitěji se ozývají strany extrémní pravice a bohužel je po letech příznivě přijímán takřka každý xenofobní výrok. Padělané doklady se při bližším zkoumání dají poznat. Horší je, že při zhroucení části některých států získali právě ti migranti, kteří mají co skrývat, doklady pravé. „Politická korektnost“ a extenzivní výklad mezinárodních smluv o ochraně uprchlíků nás spolu s prosazovanou ideologií multikulturalismu přivedly do slepé uličky.

Marek Černoch:

Důvodem je neakceschopnost EU, byrokratický systém a nekompetentní lidé ve vrcholových pozicích EU. Migrační krize nezačala včera nebo před rokem. Zažil jsem ji už v roce 2011 jako dopravní pilot, kdy naše společnost pronajímala Boeing italské vládě na převoz zachycených migrantů zpět do jejich země. V té době (tedy před 5 lety) už to byli stovky lidí, kteří do Evropy nelegálně připlouvali. Brusel tedy mohl analyzovat rostoucí migrační krizi, ale neudělal nic a problém jen bagatelizoval. Díky vstřícnosti Evropy, gangům pašeráků lidí a neschopnosti Bruselu reagovat, během let přerostla nelegální imigrace v obrovský problém. Místo jasné akce, jasného vzkazu, že Evropa dokáže své území a občany chránit, se euro-lídři jen dohadují, jednají a pak zase dohadují co s tím. Nejsou schopni ty tisíce lidí zastavit a když už je nějaká loď zachytí, odveze je do Evropy. Tedy taková „cestovní kancelář“. Imigranti lžou o svém věku, ničí si papilární linie, používají falešné doklady.. Itálie nebo Řecko pak buď nejsou schopny nebo nechtějí tyto lidi zadržet na svém území a pouštějí je dál do Evropy. To, že tím pouštějí do Evropy tisíce radikálů (mluví se až o desítkách tisíc) je dnes všeobecně známá a krutá pravda.

Milan Chovanec:

Bez odpovědi

2. V zemích západní Evropy s přílivem migrantů z Blízkého východu prudce vzrostla závažná kriminalita. Přesto evropští úředníci neustále zavírají oči a vzrůstají tendence kriminalizovat lidi, kteří na tento jev poukazují. Proč tomu tak je? Proč pachatelé nejsou stíháni, deportováni do země původu, když odmítají respektovat zákony hostitelské země? Jak by se postupovalo, pokud se něco takového stane zde? Budeme politicky korektně přihlížet k náboženství či původu pachatele, jako se to dělá ve zbytku Evropy?

Jaromír Kohlíček:

Základním problémem, na který vaše otázka naráží, je nesmyslný výklad ustanovení Schengenského systému. Ten má na jedné straně chránit vnější hranice EU i dalších států přijatých do tohoto prostoru před těmi, kteří nemají oprávnění ke vstupu (platný cestovní pas, příp. s vízem). Směrnice o Schengenském prostoru ovšem uznává mezinárodní úmluvy o pomoci uprchlíkům. A zde je jádro pudla. Když kancléřka Merkelová prohlásila, že uprchlíci ze Sýrie mají otevřené dveře, stali se rázem prakticky všichni migranti přicházející do Německa uprchlíky ze Sýrie. Teprve poté, co byla nasazena skupina znalců syrského dialektu arabštiny, bylo zjištěno, že řada tzv. Syřanů tento jazyk nezná a že jejich přihlášení se k místu, odkud uprchli, je účelové. Parlamenty Německa a Švédska v poslední době úpěnlivě hledají kompromis mezi mezinárodními úmluvami o ochraně uprchlíků, Schengenským systémem a požadavkem velké části voličů na razantní opatření. Některá rozhodnutí vlád opravdu postrádají logiku. V sociálním systému není dostatek peněz na zvýšení minimálních důchodů, ale náklady spojené s pobytem migrantů neznámého původu jsou v rozpočtu pokryté. Podnikatelské organizace lamentují na zvyšování mezd, ale levná práce nekvalifikované pracovní síly jim proti mysli není. Kriminalita se skutečně zvyšuje a stejně jako v zemích, kde je řádově více migrantů než v České republice, by si s tím naše orgány nevěděly rady. Jedno z mála vhodných opatření je pobyt přicházejících migrantů do vyřízení jejich žádosti o azyl striktně určit v detenčním zařízení a zároveň vyřešit situaci „co dělat s těmi, kteří azyl nezískali“. Šokující rozhodnutí našeho soudu, že neúspěšný žadatel o azyl nesmí být nucen k opuštění republiky naznačuje nutnost nové legislativní úpravy, a to nejen na národní, ale i nadnárodní úrovni. Podobný požadavek je ovšem považován za politicky nekorektní. Pokud jde o uplatnění práv menšin, náboženských skupin, apod., domnívám se, že je čas na radikální změnu přístupu k těmto právům. Nejdříve je třeba splnit základní povinnosti vůči společnosti a teprve potom mohou být uplatněna tato práva. Jinak se stát začne rozpadat. To ostatně vidíme v řadě zemí západní Evropy i v některých regionech Spojených států. Vznikly zde tzv. no go zóny, kde právo dané země neplatí a uplatňují se nejrůznější jiné normy, např. šaría. V našich podmínkách je ještě možnost řešit tyto problémy v zárodku. I u nás totiž máme náznak podobných jevů v tzv. vyloučených lokalitách.

Marek Černoch:

Je to opět politika západních států, která má buď ze strachu nebo hlouposti pocit, že tento přístup je v pořádku. U Německa se mluví o syndromu 2.světové války, u Francie nebo Británie o jejich „koloniální historii“. U jiných západních zemí pak o pocitu zodpovědnosti pomáhat všem a za každou cenu. Lidé jako je kancléřka Merkelová, prezident Hollande, předseda Evropské komise Juncker a další, pak říkají, že jsme civilizovaní a musíme se podle toho chovat. Je to absolutní nesmysl. Naopak. Takto mluvila římská říše a díky tomu zanikla. Nebyla schopna se bránit. Je to velice nebezpečný přístup i dnes. Pomáhejme, ale musíme mít schopnost se i bránit. Pomáhejme lidem kteří to opravdu potřebují, kteří si budou pomoci vážit a hlavně – budou respektovat naši kulturu a zákony. Když jedu na dovolenou, také respektuji tradice a zákony té dané země.

Západní země se dnes dostaly do kleští, kdy se jim vytvářejí obrovské komunity imigrantů kteří nerespektujících zákony a kteří si opravdu dělají co chtějí. Navíc se v těchto komunitách velice jednoduše ukrývají radikálové a teroristé. U nás naštěstí takové komunity nemáme, ale pokud bychom to dopustili, budeme čelit stejným problémům a nebezpečí jako například Francie, Belgie nebo Německo. Pokud bychom dopustili, že budou rozhodovat lidé jako je například pan Dienstbier, byla by to katastrofa.

Milan Chovanec:

Bez odpovědi

3. Různí bezpečnostní experti se shodují na to, že jsme ve válce s Islámem. Říká se, že islámských radikálů je jen hrstka, a teroristické útoky jsou jen ojedinělé výstřelky několika pomatených jedinců. Radikálové mají oporu pro své konání ve výkladu Koránu a mají i podporu řady muslimských kazatelů. V nacistickém Německu stačilo 100 000 mužů SA ke zpacifikování desítek milionů Němců k poslušnosti Adolfu Hitlerovi. Jak dlouho se bude vliv radikálních muslimů na zbytek jejich souvěrců bagatelizovat, přestože víme, že dochází k prudkému nárůstu radikalizace v islámském světě?

Jaromír Kohlíček:

Paralely mezi situací v Německu 30. let a dnešním stavem jsou z větší části zdánlivé. V roce 1933 Hitler vyhrál volby. Nebyl tedy podporován pouze 100 000 muži SA, ale získal širokou voličskou podporu. Dnes se v některých vyspělých zemích světa objevují zóny, kde státní moc přiznává, že je nemá pod kontrolou. Opatření proti radikálním saláfistům jsou jen prvním nesmělým krokem k řešení situace v neintegrovaných muslimských komunitách v Německu, Francii, Velké Británii a jiných vyspělých státech EU. První náznaky řešení tedy konečně vidíme. Voliči sami pokrok zatím hodnotí jako malý a strany, které na tyto problémy poukazují, nacházejí u voličů ohlas. O válku s Islámem nejde, ale je zjevné, že bohaté monarchie Perského zálivu vyvážejí myšlenky islamismu v radikální podobě nejen ve formě učebnic a vykladačů koránu, ale i velkou aktivitou na sociálních sítích. Někteří radikálové přiznávají, že jejich radikalizace proběhla právě tímto způsobem, prostřednictvím internetu. Zdá se, že doba bagatelizace uvedených jevů končí.

Marek Černoch:

Ano. Nedávno relativně „pár“ lidí uvrhlo svět do zničující války. Protože byli podceňováni a když si Německo uvědomilo co se děje, bylo už pozdě.  I radikální islám je založen na strachu, diktatuře a zabíjení. Na netoleranci. Velice často zaznívají zcela veřejně výhrůžky, že nevěřící budou zotročeni, že přijde soudný den, že se ulice zalijí krví apod. A ono se to bohužel děje. Stačí se podívat na Paříž, Brusel, Madrid, Londýn, Nice nebo teď Berlín. A naše reakce? Co my na to? Pár siláckých vět politiků, pár vyjádření soustrasti, ale reálně se neudělá nic. A tím myslím zpřísnění azylových zákonů, ochranu evropských hranic (a pokud toho EU není schopná, tak státních hranic), striktní navracení nelegálních imigrantů a hlavně striktní dodržování našich zákonů. A vlastně by stačilo dodržovat i jen platné zákony. V našem zákoně je například uvedeno, že náboženství nesmí potlačovat lidská práva nebo vyzývat k násilí. Když pak člověk slyší některá prohlášení radikálních kazatelů, tak zákon porušují. Ale všichni se tváří, že se nic neděje. To je jeden z problémů. Jsem zvědavý, jak se vláda staví k našemu návrhu zpřísnění azylového zákona tak, aby žadatel o azyl který spáchá trestný čin, azyl nedostal? Zákony musí platit pro každého stejně a pokud je imigrant nechce dodržovat, nemá u nás co dělat.

Milan Chovanec:

Bez odpovědi

4. Přestože se válka neustále popírá, díky cíleným útokům již máme stovky mrtvých. Kolik mrtvých musí být, aby se EU začala účinně bránit? Nebo se čeká, až obyčejným lidem dojde trpělivost a vezmou obranu svých domovů do vlastních rukou?

Jaromír Kohlíček:

Obyčejným lidem již trpělivost dochází. Množí se výzvy k budování domobran a zákonodárci řady zemí postupně začínají přijímat různá opatření na obranu proti negativním jevům. Politici otevírají politicky nekorektní témata a hledají nekonvenční řešení. Jedním z nich má být posílení vojenských rozpočtů států EU – NATO na úroveň 2% HDP. Právě toto opatření je naprosto nesmyslné. Povede ke zvýšení nebezpečí vzniku války, ale nezvýší vnitřní bezpečnost států EU – NATO. Je to podobný nesmysl jako zavádění sankcí proti legálně zvolené vládě v Sýrii či hysterie spojená s protiruskými sankcemi. Nekorektnost těchto přístupů ukazuje mimo jiné prodlužování sankčního režimu vůči Iránu přesto, že tento režim všechny podmínky k odvolání těchto sankcí splnil. Tzv. válka s Islámem, není skutečnou válkou. Je to podobné jako tzv. válka s terorismem a Islámský stát je hýčkané dítě některých západních politiků a středověkých režimů Perského zálivu. Z těchto stran přichází jeho financování a vyzbrojování. Účinná obrana Evropy tedy pomalu, ale jistě nastupuje a politicky nekorektní diskuze v předvolebních kampaních významných států EU tuto změnu ukazuje. V některých státech jsou tendence vytvořit z občanů různé gardy či domobrany, nebo rozvinout kampaň k výcviku aktivních záloh. Pomalu tedy dochází k odklonu od „politicky korektního“ přehlížení negativních jevů.

Marek Černoch:

Bohužel si pokládám stejnou otázku – kolik lidí ještě musí zemřít aby Merkelovým, Junckerům a dalším došlo, že toho lidé mají dost? Když hoří auta a v ulicích jsou barikády, znamenalo by to krveprolití a to je špatné. Nesmíme to nechat dojít tak daleko. Je naší zodpovědností své občany chránit. Bez politických korektností. Proto jezdím do Štrasburku a Bruselu kde se hádám a kde se mě snaží umlčet. Proto jsem rád, že díky mému usnesení neposvětil kdysi evropský výbor přijetí povinných kvót na přijímání imigrantů nebo rozpoutal ve Sněmovně odpor proti bezvízovému styku s Tureckem. Evropské hodnoty o kterých se neustále mluví, nejsou zadarmo. Budoucnost bude taková, jakou si uděláme.

Milan Chovanec:

Bez odpovědi

Oběma poslancům děkujeme za rozhovor

Za naše čtenáře se ptal msn.

Ohodnoťte, prosím, tento článek